středa 18.8.1999

Je 18. srpna 1999 a blíží se 15. hodina odpolední, plánovaný odjezd naší lékařské výpravy tentokrát na Pyrenejský poloostrov. Náš autobus - bílá Karosa - vypadá dobře, ne jako ten muzejní exponát, který jsme měli před 2 lety na Sicílii. Také řidiči se zdají být v pohodě. Jaká úleva oproti vzpomínce na Vlčáka.

Pomalu se schází účastníci expedice, někteří jsou mi dobře známi (např. veteráni jako Miloš, Martin, Olda, Ota a Vlasta ... bez nichž by se tyto výpravy ani nekonaly) , jiné naopak budu mít možnost poznat. Po příchodu Katky je kompletní i celá naše parta, tedy Katka, Iva, Milena, Vikina, Petra, Lenka, Monika, Jitka, Lůca, Standa, Dejwy, Míra a já (Hábi). Třináct lidí, kteří budou po následující dny sdílet dobré i zlé, společné zážitky, zásoby i společný hrnec.

Zásoby jídla jsou v banánových krabicích dole v zavazadlovém prostoru spolu s pár taškami, spacáky a stany vzadu ve skříni za busem a pár tašek na palubě. Po nutné prezentaci okořeněné panákem Becherovky vyrážíme v 15:01. Počasí málem typické - zataženo a občas prší. Jedeme svižně. Cestou po projevu předsedy ÚV (Miloš) rozdělíme funkce na bagážisty, ekology, lékařskou komoru, tlumočnice, ...).

Za hranicí se vydáváme na první lov Zubrů převlečených za Staročechy (pivo z pivovaru v Přerově). Promítají se filmy z výpravy do Španělska z r. 1992. Spousta z nás usíná, probouzíme se až na zastávce v 21:00 (Hohenlohe, zima, ale nádherně nasvícený hrad).

čtvrtek 19.8.1999

Další zastávka v 01:00 blízko Franc. hranic. V polospánku vnímáme první opravu autobusu. Ráno stavíme kdesi u Lyonu u pumpy na dálnici. Dáváme zubní hygienu, teplou kávu z automatu v busu a vynikající koláče od Vilmy a Katky. Svět je opět veselejší. Venku pod mrazem, ale zahříváme se létajícím talířem. Vyrážíme směr Toulouse.

Po celodenní jízdě hledáme první místo na nocleh. K jeskyni se nám nedaří dojet, v zatáčkách se náš bus nevytočí. Končíme v kempu Les Craques u Capvern. Platíme 19,5 Fr za osobu. Je tu sprcha s teplou vodou, WC coby turkáče.

Večeříme písmenkovou polévku, poté se sejdeme ve stanu u holek. Hábi hraje na kytaru, popíjíme slivovici, jíme karty (linecké od Jitky a Standy). Venku prší - to nám to ale začíná. Kolem 22:00 jdeme spát.

pátek 20.8.1999

pohled z vrchu Urgul

Ráno vstáváme v 7:00. Vaříme kávu a čaj. Balíme mokré stana, nebe je šedivé. Sluníčko, kam si se podělo? V 8:00 odjíždíme z kempu. Hranice jsem ani nepostřehla a už nám ve Španělsku vychází sluníčko. No - jinej kraj, jinej mrav. Měníme oblečení, připravujeme batohy a jídlo do nich a hlavně plavky. Přijíždíme do města San Sebastian. Je 13:10 a do 17:30 máme rozchod.

Nejdříve navštívíme kostel sv. Vincence, kostel Panny Marie a vydáváme se na nejvyšší bod města - kopec Urgul, kde je historické muzeum v hradu Castillo de la Mota Sklouzneme do města, hledáme banku a WC. Poté ke Cathedral Buen Pastor (katedrále Dobrého Pastýře), kam přicházíme pozdě, je již zavřená. Kolem 15. Hodiny se tedy vydáváme na pláž. La Concha (Mušle).

Cathedral Buen Pastor

Moře se zdá zpočátku studené, ale postupně si zvykáme. Pořádně se vyblbneme a zpět k busu vyrážíme v 16:45. Odjíždíme směrem na Bilbao, zdoláváme Zubry a mažeme ožehnutá místa od sluníčka. Útesy jsou nádherné, končíme na odpočívadle, kde je zakázáno kempovat. V hloubce pod námi šumí Atlantik, fouká studený vítr. K večeři vaříme špagety s vepřovým. Mňam! Máme strach, aby v noci nebyla zima. Kolem 22. Hodiny uléháme. Na obloze je plno hvězd.

sobota 21.8.1999

    Noc proběhla kupodivu klidně a nikomu zima nebyla (každý se nabalil, jak nejvíc mohl), ani rosa nebyla tak strašná. Vstáváme před sedmou, balíme spacáky a matrace (nafukovací), čistíme kly, snídáme (maratón kudrnatých polévek).

    Těsně po 8:00 odjíždíme směr Santander. Modré nebe věští pěkný den, nálada v autobuse je výborná. Projíždíme nádhernou hornatou krajinou Baskicka. Lesnaté kopce s kmeny stromů obalenými břečťanem, bělavé útesy spadají do azurového Atlantiku. Ve vesnicích je na hlavě starších obyvatel k vidění baskický baret. Kolem vesnic stáda skotu.

Kolem 9:00 jsme nuceni udělat krátkou zastávku v Bilbau, hlavním městě Baskicka. Rozbila se nabíječka baterií k videokameře, snad ji někde opraví. Úspěch neslavíme, dobíječku musí opravit všeuměl Olda. Zastávky v Bilbau využíváme ke krátké obhlídce. Pozoruhodná je avantgardní architektonická kreace rozevlátých tvarů, pobitá stříbřitým plechem zářícím v ranním slunci. A co víc - před touto fantastickou stavbou je ještě dobře 4 metry vysoký, kvetoucí keř, sestříhaný do podoby sedícího psa - kvetoucí socha. Prostě úlet. Pokračujeme směrem Santander. Vyslechneme krátkou přednášku o pamětihodnostech a historii. Likvidujeme Staroprameny z vlastních zásob - dělá se horko. Před Santanderem ještě na chvíli zastavujeme, doplňujeme vodu a pokračujeme na do města.

Santander - katedrála

Santander je střediskem Asturie. Město bylo v 50. Letech prakticky zničeno požárem a poté znovu vystavěno, takže za návštěvu stojí jen katedrála. Tlačí nás čas. Muzeum Altamiry do něhož se chceme podívat má otevřeno jen do 14:30. Přesto v Santanderu stavíme a po problémech s parkováním rychle prohlížíme katedrálu vystavěnou ze světlého pískovce.

    Pár kilometrů od Santanderu leží Santiliana del Mar. Vesnička v níž by mělo být muzeum Altamiry a snad i replika jeskyně (do vlastní jeskyně je vstup omezen na 20 lidí denně a zamluven do roku 2001. Santiliana je malebná vesnice , hojně navštěvovaná turisty.Ale muzeum Altamiry zde není! Nachází se 3km za vesnicí přímo u vchodu do jeskyně. Velmi neradi opouštíme Santilianu a přesunujeme se k Altamiře.

Muzeum Altamiry je velkým zklamáním, vstup je zdarma a za víc to opravdu nestojí. Vybledlé obrázky a popisky pouze ve španělštině (co aspoň pár vět v angličtině? - nejsou), občas nějaký pazourek či opracovaná kost. Pozoruhodná je přítomnost obrázků od Z. Buiana („del pintor checo Z. Burian") Po nudné prohlídce a krátkém obědě (chleba, saláty, sýry, papriky ... co dům(!?) dal).

V 16:00 vidíme ze silnice příhodnou pláž při ústí malé říčky do moře - jako stvořená k přenocování. Zde rozbijeme tábor a jdeme se koupat. Cesta k pláži je dvojí: buď přeplavit se přes řeku nebo jít okolo po silnici. Voda je zanesená chaluhami ale vlny dobré. Vykoupeme se do sytosti a kolem 19:00 jdeme vařit večeři. Dnes je čočka s párkem a k tomu kyselé okurky od Mileny. Jako aperitiv se opakovaně podával Fernet. Řidiči se opět vrtají v autobuse. Snad to nebude nic vážného. Přišel sympatický mladík, řidič kamionu, který zde také zastavil, Moravák, s nímž asi hodinu klábosíme. Před spaním se jdeme projít kolem pláže. Malý tým profíků zde dělá fotografie svatebního páru. Po návratu ti z nás, kteří rozbalili spacáky, zjišťují, že padla rosa a stačila je slušně zmáčet. Je slušná tma a vlhko - inu ústí řeky.

neděle 22.8.1999

katedrála v Santiago de Compostela

Ráno se probouzíme kolem 7:00. Přes noc padla rosa. Jsme všichni promáčení, byla zima. Všude po nás lezou šneci. Vaříme kávu, čaj a polévku. Balíme mokré věci, snad je někde usušíme. Nasedáme do busu - dnes nás čeká dlouhá cesta.

Projíždíme městem La Coruňa, ale nezastavujeme zde. Všichni střídavě spíme, jíme, čteme. Monča se učí šachy. Cesta je dlouhá. Počasím nic moc, ale pro cestu autobusem je to akorát. Zastavujeme u několika benzínek.

Asi kolem 16:00 přijíždíme do Santiago de Compostela. Město bylo vyhlášeno památkovou rezervací. Máme rozchod asi 2,5 hodiny. Děláme společné foto naší bandy. Santiago je poutní místo. Navštěvujeme katedrálu, která je přeplněna turisty. Kroutí se sem 2 fronty lidí, aby si mohli sáhnout na ramena sv. Jakuba. Po východu z katedrály zjišťujeme, že nás není 13, ale jen 9. Postupně navštěvujeme Špitál katolických králů, Františkánský klášter... Procházíme malebnými uličkami. Dostali jsme se až ke klášteru Beluis. Při zpáteční cestě míjíme městskou tržnici. Škoda, že je zavřená. V 18:30 máme sraz u busu. Čekáme pár minutek jen na Míru a Hábiho.

Františkánský kostel

Bom Jesus

Vyrážíme z města směr kemp. Ve 20:30 se ocitáme za Ponteverdem u kempu America. Zde se ubytováváme. Je zde bazén (už zavřený), supermarket a hlavně spousta WC a sprch. K večeři si dáváme chleba a LuncheonMeat s hořčicí a kečupem. V supermarketu kupujeme víno, džus, chleba. Po večeři vyrážíme na pláž, která je o dost dál, než jsme si mysleli. A je to navíc normální městská pláž. Voda je fajnová, Temný oceán nahání hrůzu. Pár vzpomínek na film Čelisti. Ta televize kazí lidi. Ve vodě jsou chaluhy - no nic přijemnýho. Koupel nás osvěžila, vracíme se do kempu, jdeme se ospršit a hurá do spacáků. Někdo spí, jiní klábosí u stanu. Kemp žije, i přesto, že je již půlnoc, všude pobíhá spousta malých dětí a ke všemu začínají vyvážet popelnice. Kde že je ten noční klid propagovaný u nás? Rýno můžeme přispat, vyrážíme až v 9:00.

pondělí 23.8.1999

Ráno žádný spěch. Odjezd je v 9:00 dále na jihozápad k Portugalské hranici, kterou překračujeme kolem 10:30. Nikde žádné hraniční kontroly. Krajina stejná jako v Galicii - kopce, borové lesy.

Jedem do Braggy, kterou jen míjíme (čas nás tlačí - už zase!) a navštěvujeme poutní místo Bom Jesus (Dobrý Ježíš). Leží na hoře, asi 5km od Braggy je odtud dobrý výhled na celé město. Ke kostelu Bom Jesus vede nádherné stupňovité schodiště s fontánami alegoricky zobrazujícími lidské smysly a ctnosti (doprovázení citáty z Bible). Okolí má pečlivou parkovou úpravu s řadou kaplí se sochařskými dílky znázorňujícími jednotlivé etapy křížové cesty (kaple jsou tmavé a nejde je fotit). Z vedlejšího zámečku musíme pryč, je to hotel a my nejsme jeho hosty. Grrrr.

Spěcháme směr Porto, zdejší vinné sklepy s proslaveným portským mívají otevřeno do 17:00 (dle průvodce) a rádi bychom nějakou tu prohlídku stihli. Kolem 14:00 už jedeme po nábřeží řeky Douro a dolním patrem známého mostu Ponte de Luis I. (krále Ludvíka I.) překračujeme řeku a parkujeme ve čtvrti Vila Nova de Gaia, čtvrti, kde vládne portské víno. Jedna vedle druhé jsou zde namačkány haly vinných sklepů, spíše však skladišť jednotlivých firem, které s portským obchodují. Od známých značek jako např. Sandeman, Osborne, Barclay’s, až po nám neznámé jako např. Vasconcellos, jejichž sklepy později navštívíme. Na nábřeží kotví několik typických lodí, které dříve svážely do Porta portské z vinic na březích Doura. Přes řeku se zvedá vlastní staré Porto s terasovitými domky, úzkými uličkami až na vrchol na němž stojí katedrála.

Lodě na portské	Ponte du Luis I.
nádraží Sao Bento	pohled z věže

Na druhý břeh se dostáváme přechodem přes horní patro mostu Ponte de Luis I.. Ze zhruba šedesátimetrové výšky je nádherný pohled na město a most se otřásá při přejezdu každého autobusu. Zvenčí prohlédmene katedrálu v Portu, nádraží Sao Bento s nádhernými azulejos a kolem věže Clerigos a kostela sv. Františka sestupujeme k řece. Zde obsazujem 2 stoly a dáváme si Vinho verde. Blíží se 17. hodina, domluvený čas návštěvy vinných sklepů. Jdeme do sklepů společnosti Vasconcelles, vyslechneme zajímavou přednášku o portském, jeho výrobě a klasifikaci a prohlídky vrcholí návštěvou šenku, kde je zdarma ochutnávka a poté někteří zakupují nějaké lahve domů. Víno je opravdu perfektní.

Asi v 18:00 opouštíme Porto, směřujeme na jih, hledáme místo na spaní, někde na pobřeží. Nedaří se a nakonec vezmeme zavděk travnatou plochou u břehu mořského zálivu, hluboce zaříznutého do pevniny. Místo je od pohledu velmi vlhké a komáři štípou až běda. Lijem na sebe litry repelentů. Vaříme pestré rizoto. Míra a Standa svoje porce dochutí velkou dávkou pepře. Spacáky už vlhnou rosou, vyhledáváme relativně suché a rovné místu pod stromem. Zdá se, že noc nebude jednoduchá ani krátká. Ještě, že není zima.

úterý 24.8.1999

Stará hlavní brána v parku Bucaco

Noc byla zajímavá. Vikina s Dejwym odháněli psy, který nás přišli navštívit. Od dvou hodin na nás neustále kapalo ze stromu, takže ráno jsme byli nacucaný jak houby. Celou noc nás rušil hluk ze silnice a komáři žrali a žrali.

Po snídani jedeme do národního parku Bucaco. Máme jen jednu mapu, takže jdeme všichni pohromadě. Turistické a naučné stezky zde nevedou. Na horu Altu (547 m) vede několik cest. Kterou se máme vydat? Vycházíme od zámku v manuelském slohu, pokračujeme vzhůru lesíkem, který v 17. století vysázeli Karmelitáni. Mají zde být cedry, cypřiše, eukalypty a mnoho dalších druhů. Podařilo se nám najít nejstarší cedr, který je z roku 1644. Po dlouhém pátrání jsme objevili i starou hlavní bránu.

Odjíždíme na pláž do města Figueira da Fox. Pláže jsou dlouhé, písčité, voda Atlantiku studená. Jsou velký vlny. Trávíme zde celé odpoledne. Večer odjíždíme za město do lesíka na odpočívadlo. Po večeři se jdeme podívat na noční Atlantik. Zdá se, že noc bude suchá, ale komáři nám nedají pokoj.

středa 25.8.1999

Coimbra - klášter Santa Cruz	Tomar

Dnes nás čeká náročný den. Máme v plánu 4 města. Nejprve jedeme do Coimbry. Je to bývalé hlavní město Portugalska, leží na řece Mondego.Úzkými špinavými uličkami šlapeme do kopce k univerzitě, která je starší než naše Univerzita Karlova, byla založena 1290. Procházíme se po univerzitním dvoře, na kterém stojí socha Jana III. Všude jsou rozsáhlé komplexy budov patřící k univerzitě. Míjíme fakulty psychologie, zoologie, farmacie, sociálních věd. Dostáváme až k univerzitní knihovně, ale bohužel náš čas na prohlídku tohoto města se krátí a myse musíme vrátit k autobusu, tak se dovnitř nejdeme podívat. Vracíme se uličkami dolů do města, kde máme sraz.

Naše druhá zastávka stojí za to. Templářský klášter v Tomaru (Convento de Cristo) s jedním ze skvostů manuelského slohu tzv. tomarským oknem. Po krátké diskusi s naším ústředním výborem prodlužujeme délku zastávky v Tomaru, kupujeme lístky za 400 escudo a hurá na prohlídku. Opravdu to stojí za to včetně Tomarského okna. Při odjezdu kupujeme na parkovišti hroznové víno a čerstvé fíky. Nemyté je přímo z pytlíku baštíme (bez nepříjemných následků).

Fatima

Batalha

Vyjíždíme směr Fatima, poutní místo, kde došlo ke zjevení panny Marie (poslední uznané Vatikánem). Fatima je typickým příkladem, co všechno dokáže víra. Velká vyasfaltovaná plocha (2x větší než nám. sv. Petra v Římě), nepříliš hezký kostel, dub, nad kterým došlo ke zjevení (obehnaný plotem) a kaple zjevení s oltářem, který mnozí obcházejí v kleče na kolenou. O kus dál na zvláštním místě hoří stovky různě dlouhých a různě silných svící, některé jsou delší než metr. Ke kapli směřují někteří poutníci po kolenou, mezi nimi staré babičky, mladé ženy s dětmi na ramennou, celé to v nás vzbuzuje spíš nepříjemné pocity.

Poslední dnešní zastávkou je Batalha, největší portugalský klášter, vystavěný králem Janem I. na počest vítězné bitvy o trůn. Gotický skvost, kde je pohřbena řada portugalských králů včetně Jindřicha mořeplavce. Katedrála září v zapadajícím slunci - krása.

Odjíždíme kousek do vnitrozemí a hledáme místo na nocleh. Vaříme bramborovou kaši s lančmítem. Večer jdeme na procházku, je horko a dusno, oblečení se lepí na tělo. Dlouho do noci klábosíme a recitujeme básně, nemůžeme usnout.

čtvrtek 26.8.1999

sarkofág s tělem Inéz v Alcobace

Obidos

Ráno vstáváme v sedm hodin jako obvykle. Házíme hygošku a snídáme. V 8 hodin odjíždíme směr Alcobaca. Brány místního kláštera se otvírají v 9 hodin. Prohlížíme si zde sarkofágy Pedra I. a Inés, které jsou uloženy nohama k sobě (kdyby náhodou ožili, aby na sebe hned viděli).

Dále odjíždíme do Obidosu. Je to městečko obehnané hradbami. Jsou zde malebné uličky s krámkama se suvenýry. Na hlavním náměstí je kostel Igreja de Santa Marie. Nad městem se tyčí středověký hrad. Nedaleko od města je aquadukt.

Po této návštěvě odjíždíme na pláž. Konečně, nic rozumnějšího je v tomto vedru nemohlo napadnout. Přijíždíme na útesy, je mlha. Scházíme po schodech na divokou pláž. Po mlze nejsou ani památky, je příliv. Po nějaké době se odsouváme vedle na pláž, kde jsou sprchy se sladkou vodou a WC. Voda je zde značně špinavá - chaluhy, igelity, plastikové láhve. Tady jsme asi do 17 hodin a potom odjíždíme hledat místo na spaní. Skončili jsme v borovém lesíku nedaleko oceánu. Večer si jdeme sednout na útesy, kde popíjíme Becherovku, dlabem český sušenky a klábosíme. Je úplněk, měsíc krásně září.