pátek 27.8.1999

Výborná noc, nebyla ani zima ani rosa. Dobře jsme se vyspali. Po snídani odjíždíme směr Mafra, kde je nejrozsáhlejší klášterně-palácový komplex v Portugalsku. Ve srovnání s tím, co jsme už viděli v předchozích dnech nic moc, ještě ke všemu je zrovna v opravě a část fasády kryje lešení. Krátké asi půlhodinové zastávky proto využíváme k výměně peněz. Nasedáme do autobusu a jedeme do Sintry.

Sintra se rozkládá na úbočí hory na jejímž vrcholku je maurský hrad a fantaskní Palacio Nacional de Pena (přirovnávaný k Neuschwanstainu). Hrad neuvidíme z časových důvodů, prohlédneme si tedy aspoň centrum města a královský palác Palacio Nacional de Pena s typickými komíny královské kuchyně. Uvnitř (vstupné 400$) je řada nádherných komnat (sál labutí, jelenů, holubic).

Ze Sintry odjíždíme ke Cabo da Rocca - nejzápadnější výspě Evropy. Fotíme se všichni společně v zájezdových tričkách. Řada lidí se nechává dělat certifikáty o dosažení nezápadnějšího bodu Evropy.

Dále uháníme podél pobřeží na jih k místu zvanému Boca de Inferno - brána pekel. Je to skalní útvar, kde příboj svým rachotem a iluzí vařící se vody vzbuzuje dojem vstupu do pekel. Moře je bohužel klidné a atrakce se nekoná. Popojíždíme tedy ještě kus na jih, drsnější povahy jdou opět na slunce, ostatní využívají místní občerstvení ve stínu a chládku.

V povznesené náladě vjíždíme do Lisabonu, chvíli křižujeme městem a nakonec stavíme na okraji města v jakémsi lesíku (blízko kvete pouliční prostituce jen to sviští). Kupodivu nás nikdo nevyhazuje. Oslavujeme svátek jednoho z nás, popíjíme víno a pivo, sborově zpíváme na jeho přání. Po 23. hodině postupně uléháme.

sobota 28.8.1999

Noc byla větrná a celkem rušná. Nad námi neustále nalétávala letadla na letiště. Docela hlučný lesík. Ráno budíček v 7:00. Po snídani obhlídneme kemp, v němž budeme nocovat na další den. Poté más čeká prohlídka hlavního města - Lisabon.

Parkujeme na nábřeží, rozchod je do 15:00. Prohlídku začínáme na náměstí Praca do Comércio a jdeme do čtvrti Baixa. V informacích si vyzvedneme mapu města. Nakukujeme do lisabonského metra. Využíváme WC u McDonalda, v sobotu otvírá až v 11:00. Prohlížíme si Národní divadlo, sochu Pedra IV. Fotíme co se dá. Neustále je nám nabízen hašiš. Všude je dost černochů. Procházíme Fíkovníkové náměstí, je tu černošský trh, čističi bot, dobrá atmosféra.

Elevator	nádraží Estacao Rossio
kostel Nossa Senhora do Carmo	pohled na most Ponte 25 de Abril

Naším cílem je starý hrad nad Lisabonem. Cestou nemineme pekárničku, zakupujeme teplé a křupavé housky za 20$. Cesta pokračuje ke kostelu Igreja da Graca, bohužel je zavřený. Z náměstí da Graca je pěkný výhled na město. Vidíme výtah Elevatdor de Santa Justa (postavil ho Gustave Eiffel) , který spojuje 2 ulice horního (Bairro Alto) a dolního (Baixa) města. Jedna cesta výtahem stojí 160$, nedaleko výtahu je kostel kostel Nossa Senhora do Carmo bez střechy. Pokračujeme k hradu, Trochu bloudíme. Zastavujeme se u kostela sv. Vincenta, kde se právě koná svatba. Holky se usazují uvnitř a čekají na nevěstu, to nás trochu pozdrží. Vystupujeme k hradu Soa Jorgo (sv. Jiří), procházíme se po hradbách a kocháme se výhledem. Potkáváme zde postarší pár Čechů. Vracíme se dolů do města, couráme se starými úzkými uličkami čtvrti dělníků a rybářů - Alfama. Je vedro, máme toho celkem dost.

V 15 hod. odjíždíme do kempu. Díky vedru je cítit va vzduchu nervozita. Stavíme stany na věci, dáváme očistu těla, někteří využívají bazén. Do 19 hodin máme klid pak vyrážímke na noční Lisabon.

Lisabonské tramvaje

Parkujeme u parku Eduarda VII, do 22:45 máme rozchod. Jdeme pekelně dlouhou třídou Avenida da Liberale. Cestou vyměňujeme peníze. Couráme se městem, najdeme náhodou i katedrálu de Lisboa, kterou jsme dopoledne nemohli najít. Začínáme hledat kavárničku a pastilérii, ale ty mají otevřeno spíše dopoledne. Teď večer spíš restaurace.
Na hlavní třídě usedáme v kavárně. Sedíme venku i když je pěkně větrno. Dáváme si kávu a různé specialitky (rybí maso v těstíčku, zapečenou šunku se sýrem…). Cestou zpět k autobusu si kupujeme zmrzlinu (kopeček za 180$, dva za 300$) - čokoládovou a after eight. Kam se hrabou české kopečky. Dvě boule jde jen s obtížemi udržet v kornoutu.

Ve 23 hod. odjíždíme do kempu. Domluva na ráno nějak vázne. Panuje nervozita. Vstávání o hodinu později nám neprochází. Nu což, co se dá dělat.

neděle 29.8.1999

památník objevitelů a Ponte 25 de Abril

Torre de Belém

Monsteiro dos Jerónimos

Ráno odjíždíme do Belému, předměstí Lisabonu, kde je spousta věcí k vidění. Klášter Monsteiro dos Jerónimos s kostelem, kde je pohřben Vasco da Gama a portugalský národní básník Ferdinando Canuoes. Snad nejkrásnější interiér kostela, z těch co jsme měli možnost vidět - skvost manuelského slohu. V jižním křídle je umístěno muzeum námořnictví. Jedinečná expozice s mnoha cennými exponáty. Museum by chtělo na prohlídku snad celý den, ale tolik času nemáme. A co ostatní musea? Museum kočárů, etnografické, lidového umění atd.

Přes ulici na nábřeží řeky Tejo je monumentální památník objevitelů. O kus dál měla věž Torre de Belém střežit vjezd do města z moře. Je celá vystavěna z bílého vápence - jak z pohádky.

V 11:30 odjíždíme přes Ponte 25 de Abril (most 25 dubna), svého času nejdelšího (2278m) v Evropě. Přejíždíme řeku Tejo a míříme daleko na jih do Algarve. Za okny autobusu sledujeme krajinu olivových hájů a korkových dubů (Čerstvě oloupaná kůra má skořicovou barvu, čím starší, tím tmavší. Duby se loupou jednou za 10let. Na každém stromě je číslice roku posledního loupání.) Čím více se dostáváme na jih, krajina je vyprahlejší a silnice horší.

Míříme k mysu Sao Vincenta - na bývalý konec světa, jihozápadní cíp Portugalska. Krajina připomíná polopoušť. Ostré kameny, prach a suchá křoviska. Na mysu stojí prý nejvýkonnější maják v Evropě. Z mysu je pěkný pohled na celé pobřeží Algarve, vysoké skalní útesy bizardních tvarů a obrovské načervenalé hora padající do moře.

5 km směrem na jih je pevnost Sagres. Díky vstupnému 300$ skoro nikdo až na jednu nechce dovnitř jít. Ostatní teda musí hodinu okounět kolem a čekat. Blíží se večer, hledáme zastávku na nocleh. Nedaleko silnice zastavujeme na prašném místě s fíkovníky a mandloněmi. Noc je jasná, plná hvězd

pondělí 30.8.1999

Dnešek má být odpočinkový. V plánu je celodenní koupání na pobřeží. Bohužel nemůžeme nějak najít pláž ani kemp, kde bychom přenocovali. Jediný, který jsme objevili je drahý. Někteří šílení jedinci v tomto úmorném vedru obědvají rybičky. Když puch tak pořádný. Po poledni objevujeme druhý kemp kde rezervujeme místo.

V 13:30 se objevujeme konečně u moře. Voda je celkem studená, okolí se nám nelíbí. Spousta hotelů a panelových domů. Útesovitá pláž ztrácí svůj charakter. Večer se vracíme do kempu, cesto objevujeme ještě třetí, jen se studenou vodou. Ten náš je poblíž města Alcantarilua.

Večer oslavujeme Lenčiny narozeniny, náš zpěv přehlušuje rachot místní diskotéky. Balíme to a jdeme spát. ÚV se radí ohledně příjezdu domů.

úterý 31.8.1999

Sevilla - katedrála s minaretem Giralda

Cordoba - El Alcázar

Cordoba - La Mezquita

V 8:15 odjíždíme z kempu, dopoledne překračujeme hranice do Španělska, projíždíme Andalusií. Pahorkatá krajina, intenzivně zemědělsky využívaná. Žádná políčka, ale pořádné lány, kamenitá půda. Pole jsou střídány vinicemi a olivovými háji.

Asi v 14:00 přijíždíme do Sevilly. Od pohledu krásné město. Bohužel program je předimenzován a máme jen hodinku. Nemá cenu tedy jít dovnitř Sevillské katedrály (třetí největší na světě, 116x76m, 45 postranních kaplí, před ní pavelská v Londýně a největší petrská v Římě), do minaretu Giralda ani do maurského královského hradu Acázar. Strašné zklamání z nemožnosti strávit zde aspoň 3-4 hodiny. Couráme se starobylými úzkými uličkami a obdivujeme památky aspoň zvenčí, tak jsou nádherné a velkolepé.

Rychle pokračujeme do Córdoby. Místní mešita má dle průvodce otevřeno do 17 hodin. To stihneme stěží. Na místě se ukazuje, že zavírají až v 19:00. Máme štěstí. Interiér mešity je kouzelný. Zvláštností je to, že v jejím středu je postavena křesťanská katedrála. Rozsáhlé prostory podepřené sloupovím s dvojitými červenobílými klenbami, křesťanská část s dřevěným vyřezávaným oltářem a stříbrozlatými varhany. Celé je to podivuhodná směs orientálního stylu, gotiky, renesance, baroka… Zvenčí je dojem slabší, stavba chátrá, ale na její obnově se pracuje. Hrad Alcázar je uzavřen. Procházíme se uličkami. Na obloze se honí mraky, máme obavu z deště.

Odjíždíme v 19:30 a za městem stavíme na odpočívadle u silnice. Nic moc, ale noc je na krku. Je horko, ale usíná se jakžtakž dobře. Pár metrů od nás sviští po silnici desítky aut a kamiónů.

st 1.9.1999

Ráno vstáváme v obvyklý čas. Je ještě šero. V noci spadlo pár kapek. Nasedáme do autobusu. Čeká nás několikasetkilometrová cesta do blízkosti Tarragony. Při cestě děláme jen zastávky na WC u benzínových stanic. Cesta je nekonečná, za okny se vinou nekonečné olivové háje z nichž stoupá příšerný odér.
Ve 21:00 přijíždíme do kempu Miami Playa vedle mořské pláže. Zde strávíme 2 noci. Po malé večeři se jdeme koupat. Voda je jak kafe. Oproti včerejšímu Atlantiku velký rozdíl. Večer posedáváme a popíjíme víno asi do 02:00.

čt 2.9.1999

Díky čilému ruchu jsou všichni chtě nechtě kolem 10:00 vzhůru i když by rádi ještě spali. Pro zájemce (využije to asi polovina přítomných) je dnes připraven výlet do Tarragony.

Tarragona je pěkné město s historickým centrem obehnaným hradbami. Kdysi bylo hlavním městem katalánského knížectví. Do Tarragonské katedrály je vstupné 300 pts včetně přilehlého musea sakrálních předmětů. Katedrála, ač zvenku nevypadá, je jednou z nejkrásnějších jaké jsme spatřili. Prostá nepřeplácaná, ale monumentální, stavba s obrovskými varhany na něž zrovna hráli…

Po návratu a vykoupání v moři jdeme do města. Někteří zakotví hned v hospodě u kempu, jiní o kus dál směrem do města. K večeři si dáváme na co kdo má chuť. Všichni zkoušejí místní dobroty. Paella, zarzuella, vínečko…, nakonec i obrovský a nádherně upravený pohár. Takový mi nikde v Čechách zatím neudělali. Poté opět koupání a pozdní usínání.

pá 3.9.1999

Sagrada Familia	park Gűell - kostel

Z kempu odjíždíme v 8:00. Recepce má ještě zavřeno, po 20minutách konečně platíme a odjíždíme. Na obloze se táhnou tmavé mraky nevěštící nic dobrého. Dnes nás čeká Barcelona. (Dejwy zde byl již v roce 1994 při své cestě stopem po Západní Evropě)

Nejprve jedeme k chrámu Sagrada Familia. Všude strašná spousta turistů. Stará část je výborná, každý kousek jiný. zvláštní tvary. Nová část je už slabší - ach Gaudí proč jen jsi to nestihl celé namalovat. Je moc hranatá, tvary se opakují a nápisy na věžích působí jak reklama. Vstup je 800 pts. Jsme tu jen chvilenku. Dovnitř nejdeme.

Pokračujeme v parku Gűell. Zde máme hodinu k volné prohlídce. Děláme pár fotek, ale všude je moc turistů. Velice kouzelné místo. Škoda ho při návštěvě opomenout.

park Gűell

park Gűell s fontánkou a žábou

Dále pokračujeme na Montjuic, vrch na němž se nachází pevnost a odkud je výhled na skoro celou Barcelonu a hlavně na přístav, v němž kotví ohromné lodě. Jedeme společně k přístavu, kde máme 8 hodin rozchod, tj. do 22:00.

Odcházíme směrem k památníku Kryštofa Kolumba (je do 1 zahalen billboardem), pokrčujeme ulicí Ramblas, je zde plno stánků (květiny, suvenýry, ptáci, králíci…), také živé sochy. Navštěvujeme tržnici, kvůli různorodým mořským potvorám. Tohle, že jsme včera jedli? Pokračujeme uličkami ke Gaudího stavbám Casa Batló, Casa la Pedrera, Casa Calvet. V domě la Pedrera je výstava afrických masek. Výstava je překvapivě zajímavá a nějakou chvíli zde strávíme, koneckonců času máme dost.

Zvědavost nám nedá a musíme navštívit zdejší metro. Spousta chodeb. Lůca tvrdí, že by zde určitě zabloudila. Couráme městem křížem krážem a i když je ještě málo hodin je již docela tma. Zatahuje se čím dál víc. Přichází bouřka a slejvák. Schováváme se v podloubí u papírnictví. Déšť stále zesiluje. Do odjezdu je ještě 3,5 hodiny. Co tu budeme dělat? Standa vyčmuchá, že poblíž je útulná Cafeteria. Dáváme si kávu a různé dobroty. Poté jdme znovu do ulic.

Casa Batló	Casa la Perdera	Casa Calvet

Déšt trochu ustal. Jdeme tedy ke katedrále sv. Eulálie., ta je však již zavřená. Opět se rozpršelo. Je asi 19:00. Vracíme se na hlavni třídu, jsme dost promáčení. Nakonec vezmeme zavděk McDonaldem, kde jsou WC a dáme si kávu na zahřátí za naše poslední penízky. Pobudeme zde asi čtvrt hodiny a zatím venku ustal déšť. Je opět teplo. Vracíme se do přístavu a ve 22:00 vyrážíme na Prahu.

so 4.9.1999

Po celodenní úmorné cestě dorážíme navečer do Prahy. Tak kam zase za rok?

podle deníku psaného nastřídačku Lucií a Hábim
sepsala Lucie a Dejwy
upravil Dejwy